Čím dál větší trápení dětí, říká Horčička o distanční výuce
13. ledna 2021
Evidentně vás to štve.
Ano. Považuju to za čím dál větší trápení dětí. Už dávno se to mělo nějak vyřešit. Když se podíváte, jak probíhá distanční výuka v Kanadě nebo Austrálii, tak je to založené na tom, že dítě chce chodit do školy na dálku. Jinak by totiž cestovalo stovky kilometrů. Takhle aspoň uvidí svého učitele. Ale víte, na co jsem si vzpomněl ze svého mládí?
To netuším.
Že jsme jako mladí chodili do školy na směnování, když nás bylo hodně. Nepochopil jsem, proč se u nás právě nyní nesměnuje. Dopoledne by byly ve školách malé děti, odpoledne velké a nepotkaly by se. Jasně, škola by byla otevřená od sedmi do sedmi. No a co? Děti se nejvíc naučí, když mají před sebou učitele naživo. Každý týden v tom současném utrpení je bolestný.
Co aktuálně nejvíc vadí ve školství?
Bezvýhlednost. Někdo vám řekne, měsíc to musíte vydržet. Když to zvládnete, pak to bude takhle nebo takhle. Kdyby to někdo řekl začátkem prosince, tak jsme se třeba nějak způsobem mohli s tou situací popasovat. Takhle my nevíme, co bude na konci ledna. Bude se učit distančně neb prezenčně? Nebo se bude učit ve škole jen někdo, a další děti budou doma? To nás štve. Kdyby se nám řeklo, že za měsíc to pojede ve školách a že máme něco připravit, my to uděláme. Děláme první poslední, co se nám řekne. Vždycky jsme se nařízením snažili vyhovět. Naším cílem je dostat děti do školy. Současnou situaci totiž odnášejí fyzicky, psychicky a sociálně. Osobně bych je nejradši nahnal, ať jdou sportovat, potkávat se s kamarády, učiteli, ať se s nimi někdo baví a hraje si s nimi. To teď potřebují ze všeho nejvíc. Nepotřebují nutně vědět kdo byli poslední Přemyslovci a jaká byla Třicetiletá válka.
V nově chystaném protiepidemickém opatření PES by se kromě prvňáků a druháků mohli do škol vrátit i deváťáci. Je to správný krok?
Je to samozřejmě dobře. Otázkou ale je, jak budou vypadat přijímačky, z čeho je budou střední školy zkoušet. Co budou děti umět? Už se objevují úvahy, že nebudou přijímačky v podobě, jak byly dosud organizované. Myslím ale, že úplně nejvíc to teď odnášejí šesťáci až osmáci. Ti byli ve škole nejméně a ještě v tom chaotickém prosincovém režimu. Byli fyzicky ve škole šest týdnů v září a říjnu, a týden v prosinci. Ti ostatní se dostali do školy víc.
Děti byly ve škole velmi málo. Co budou mít na vysvědčení?
Hodnocené být určitě můžou. Možnosti tu byly, i když třeba měly děti problémy s technikou nebo s připojením. Za nás můžu říct, že jsme udělali maximum, abychom všem pomohli. T-Mobile vypsal datové kary, aby školáci měli datové připojení, my jsme sháněli techniku, kdyby si někdo o ni řekl, abychom byli schopní něco půjčit. Samozřejmě výuka na dálku rozhodně nemá parametry a kvalitu jako když se učí na blízko.
Takže známky na vysvědčení u vás budou?
Ano. Nejsem příznivcem slovního hodnocení. To je velmi specifická záležitost, na kterou musí být škola i rodiče připravené. Musí na něm mít zájem obě strany, nesmí se to jednostranně nařídit. Děti měly možnost ukázat, jak to se školou myslí vážně. Sice v blbých podmínkách, ale pořád to byla možnost. A najednou se má žák dozvědět s prominutím nějaké plky? Například: Na distanční výuku si docela chodil, občas se snažil, ale taky si myslím, že by ses mohl snažit trochu víc. Nezlobte se, ale to ne. Prostě dvojkař je dvojkař, a něco to dětem řekne. Čísla neřeknou vždy všechno, ale není špatně rozdávat známky.
Jak předáte dětem vysvědčení, když se v lednu nevrátí do škol? Elektronicky v Bakalářích nebo osobně, později, až budou ve škole?
Jsem tradicionalista. Udělám vše proto, aby každé dítě dostalo do rukou papír. I když je to jen výpis, a není to úplně plnohodnotné vysvědčení, nedokážu si představit, že dítě otevře počítač a tam najde známky ve sloupku pod sebou a to bude všechno.
Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz