Černá díra, kometa, erupce aneb Za poznáním vesmíru

Hned po vstupu do areálu nás zaujme typická dominanta observatoří – kopule. Byť je úpická hvězdárna malá, má kopule nečekaně hned čtyři. Větší na hlavní budově, dvě další na pozemku a menší na vedlejším (novém) domě, ke kterému směřují naše první kroky. „Říkáme mu Sluncárna, protože se v něm pozorovalo Slunce,“ upozorňuje Bělík.

Právě zchátralý sluneční domek se díky pětimilionové krajské investici podpořené dotací Ministerstva pro místní rozvoj změnil v moderní návštěvnické centrum. Zmizel nevzhledný plechový přístavek. Opravené jsou zdi, podlahy a střecha, na které je nově umístěna astronomická kopule s dalekohledy pro pozorování Slunce. To pro laiky nejlákavější je ale uvnitř domku – špičkové pozorovací pracoviště, které je zároveň přístupné pro laické návštěvy. „Dřív tady byla stará technika a pouze jediný monitor, na kterém jsme museli jednotlivá pozorování pracně přepínat. Teď zde máme moderní technologie a dvanáct monitorů a notebooků, na kterých ukazujeme, co pozorujeme my, ale také co právě sledují kolegové na jiných pracovištích po celém světě,“ říká ředitel.

Ředitel úpické hvězdárny Marcel Bělík.

V jediné místnosti se tak dá najednou zaznamenávat průběh počasí či seismická činnost, mohou se provádět noční sledování proměnných hvězd a meteorů, anebo lze pozorovat oblohu či erupce na Slunci. „Primární je pro nás Slunce. Pozorujeme ale i hvězdy, meteory, komety či planetky. Provádíme i specifické úkoly. Například optická a radiová sledování sluneční činnosti či pozorování meziplanetární hmoty,“ tvrdí Bělík. „Můžeme ukazovat fotky, videa nebo grafy. Například tady je protuberance, oblak chladného plazmatu vybíhající z povrchu Slunce,“ ukazuje na jednu z obrazovek.

Na stěnách jsou pověšené naučné infopanely s vybranými příklady atraktivních astronomických jevů. Prostor je zároveň jakýmsi operačním střediskem úpické hvězdárny, ze kterého můžou pracovníci ovládat přístroje a sluneční dalekohledy, které jsou umístěné v astronomické kopuli.

Přitažlivá je i vedlejší místnost, která kdysi sloužila jako archiv. V ní ale nejsou monitory a moderní technologie. Převažují hmatatelné věci, předměty a modely. Zaujme například pružná modrá plachta, na které se názorně předvádí, co se odehrává ve vesmíru. „Říkáme jí gravitační studně nebo černá díra. Ukazujeme na ní, jak se planety pohybují, po jakých drahách a jakými rychlostmi, a jak na ně může působit gravitace,“ popisuje pracovník hvězdárny Petr Ulrich a posílá po plátně jako vzorovou ukázku několik skleněných kuliček.

Na protějším stolku je kopie funkčního modelu ohřívače potravin z kosmické stanice vyrobená pracovníky hvězdárny. „Můžete si v něm udělat džus stejně jako kosmonauti,“ usmívá se Petr Ulrich. Ve vedlejší vitríně je historický seismograf, ke kterému brzy přibydou další dobové měřicí přístroje.

Zaujmou rovněž pomůcky pro astronomické aktivity pro nevidomé, kteří si tak můžou osahat třeba galaxii, planety nebo další vesmírné zajímavosti. „Například Olympus Mons, nejvyšší známou horu sluneční soustavy, která se nachází na povrchu Marsu. Je to vlastně klasická štítová sopka, asi 27 kilometrů vysoká,“ připomíná ředitel Marcel Bělík. Neotřelý je rovněž model komety, zpracovaný do stejné měřítkové velikosti jako Praha na přiložené mapě. „Lidé si tak mohou lépe představit, co by se mohlo stát, kdyby kometa spadla na naše hlavní město,“ vysvětluje Petr Ulrich. Nové návštěvnické centrum je bezbariérové.

V něm ale naše exkurze nekončí. Přesouváme se ještě do hlavní hvězdárenské budovy. Sice zůstala ve stávající podobě, ale i v ní je co obdivovat. Zábradlí vstupní chodby tvoří hmatová sluneční soustava se všemi planetami, na zdech visí další naučné panely. Před přednáškovým sálem stojí obří dvojrozměrný model hvězdné oblohy. Další atraktivní modely jsou uvnitř místnosti s promítací technikou, kde zpravidla exkurze na hvězdárnu začínají krátkou přednáškou.

Po úzkých schodech stoupáme do hlavní (velké) kopule. V ní překvapivě chybí dalekohledy. Jsou totiž v opravě, na místě zůstala jen základní nosná vidlice. „Využili jsme toho, že je tady otevřené nové zákaznické centrum, ve kterém uvidí návštěvníci hodně zajímavostí. Navíc v zimě k nám nechodí v tak velkých počtech, takže je to pro opravu dalekohledů ideální čas,“ upřesňuje Bělík. Kdo chce vidět pozorovací techniku, může obdivovat přenosné dalekohledy, které jsou stejně kvalitní jako ty z kopulí. Hvězdárna je vozí na přednášky a prezentace, které se konají mimo její areál. „Říkáme tomu mobilní zákaznické centrum,“ směje se Bělík a ukazuje na připravené dalekohledy a infopanely.

Návštěvnost hvězdárny v posledních letech stoupá. Vyšplhala se na zhruba pět tisíc lidí za rok. Většinu z toho tvoří školní výlety, pomalu ale přibývá i ostatních návštěvníků. „Pro běžnou rodinu je exkurze u nás asi na půl hodiny až hodinu. Když ale přijde nadšenec, vydrží tady i tři hodiny,“ popisuje ředitel.

V Úpici se snaží o astronomickou osvětu mezi nejširší laickou veřejností se zaměřením na mládež. „Na druhé straně zájem od veřejnosti je také slušný. Vliv na to mají určitě i internetová média, kde se téměř neustále objevují nějaké informace o vesmíru,“ přiznává Bělík.

V dávných dobách byla úpická hvězdárna přístupná laické veřejnosti pouze dva dny v týdnu. Nyní má otevřeno s krátkými pauzami od pondělních čtyř hodin odpoledne až do nedělního poledne. Šance nahlédnout na vědecké pracoviště je tak výrazně větší. „Lidé k nám můžou přijít bez objednání. Skupinkám nad deset lidí doporučujeme, aby se objednaly. Můžeme se jim pak lépe věnovat, dobře se na ně připravit, aby si tady nepřekáželi s ostatními návštěvníky, a mohli si to tady pořádně užít,“ dodává ředitel Marcel Bělík, když se s námi loučí.

Pavel Cajthaml
redakce@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová