Bravo! Freediver Pavel Tomm vytvořil český rekord

Egyptian Open v Dahábu byl pro Pavla už druhým velkým závodem, ale právě na tuto akci směřovala celá jeho rok a půl dlouhá příprava.

„Příprava vypadala dobře. Jako obvykle sice nešlo úplně všechno podle plánu, ale před závody jsem byl přesně tam, kde jsem chtěl být,“ vyprávěl Pavel Tomm.

V plánu měl dva závodní ponory v disciplíně CWTB (ponor s ploutvemi) a dva ponory v FIM (ponor bez ploutví). S ploutvemi trénuje téměř dva roky, k disciplíně FIM se vrátil znovu až v létě a do závodů stihl jen osm ponorů. „Bral jsem FIM spíš jako doplněk, ale v posledním tréninku jsem se potopil do 87 metrů – dál, než jsem čekal,“ povídal.

Na první dny měla naplánovaný rozjed - 82 metrů v CWTB a 84 metrů FIM, třetí a čtvrtý den pak chtěl ke každé disciplíně pár metrů přidat.

Ani na samotných závodech však neprobíhalo vše podle představ. „To pomalu zjišťuju, že mi vlastně dost vyhovuje,“ usmál se. První den sice doplaval až na dno a získal bílou kartu, ale kvůli špatně nastavenému lanu byl ponor o 5 metrů mělčí, než měl být. Druhý den při FIM udělal drobnou chybu při vyrovnávání tlaku a dole se trochu „pomačkal“.

„Třetí den jsem se po warm upu rozhodl soutěžní ponor odložit, necítil jsem se stoprocentně,“ řekl, že všechno pak směřoval k jedinému cíli – poslednímu dni sezony a pokusu o CWTB 87 metrů a národní rekord s ploutvemi.

A povedlo se to!

„Ráno jsem byl celkem nervózní. V hlavě mi běželo, jak neuvěřitelné je, že mám nakonec jen jeden jediný pokus na ponor, na který se rok a půl těším. Povedlo se mi ale zvládnout emoce, mít celý sestup pod kontrolou a spadnout až do cílové hloubky,“ popisoval. Cesta nahoru už byla podle něj „jen“ o sebedůvěře a trochu práce. Rekord byl doma!

Po šampionátu si nový český rekordman dopřál jen pár dnů oddechu a koncem listopadu se znovu pustí do přípravy na příští sezonu. „Chci přidat třetí techniku – monoploutev – a ve všech třech disciplínách se posunout zase o kousek blíž ke stometrové hranici,“ plánuje Pavel Tomm. „Děkuju všem za podporu, hlavně lidem z bazénu, jak mi vycházejí vstříc a v měsících, kdy jsem v Trutnově, mi tam umožňují trénovat. Bez toho bych nebyl nikde,“ dodal.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Pavla Tomma