Běžkařský areál Vejsplachy: Provoz se blíží k milionu korun
26. ledna 2022
Kdy začal vznikat lyžařský areál v podobě, v jaké ho známe dnes?
Bylo to v roce 2015, v souvislosti s výstavbou fotbalového areálu ve Vejsplachách, kdy se spojila myšlenka využití přívodu vody z rybníka pro závlahu hřišť i pro zimní období k výrobě umělého sněhu a rozšíření tratí, na které byli Vrchabáci zvyklí z předchozích let a „Safínky“. Tam jsme všichni zjistili, že běžkovat ve Vrchlabí na umělém sněhu je dobrý nápad na aktivní pohyb na čerstvém vzduchu v období, kdy se toho jinak venku moc dělat nedá.
Kolik kilometrů tratí v něm bylo v prvním roce jeho fungování? A jak potom pokračoval proces jejich rozšiřování? Například během loňské zimy jich bylo k dispozici velké množství…
Loňskou zimu, když se to objelo celé, měl okruh zhruba deset kilometrů. Ale zpět na začátek. První sezonu v tomto areálu vedla trať z parkoviště na kopec, z kopce dolů ke Kodlovi, tam jste se otočili a jeli zpátky. Dohromady tento okruh měřil 1600 metrů. Pak jsme k tomu přidali stadion, čímž se okruh prodloužil na dva kilometry. Pamatuji, že tehdy byly velké diskuse, jestli se smí postříkat stadion. A jak jsme v dalších letech přidávali děla a navyšovali výkon čerpací stanice, tak se úměrně tomu rozrůstala délka tratí.
Kolik máte děl v současné době?
Osm.
Když není přírodní sníh a museli byste se spolehnout jen na umělý, kolik ho je potřeba vyrobit? Respektive jak vysokou a širokou vrstvu na trati potřebujete mít?
Stopa je široká šest metrů v jednom směru a snažíme se, aby na výšku měla alespoň půl metru. A trať, kterou zasněžujeme, má zhruba čtyři tisíce metrů. Nebál bych se proto říci, že je potřeba vyrobit zhruba 15 tisíc kubíků sněhu.
Jak velká je spotřeba elektřiny?
Velká. Například za loňský rok byla spotřeba elektřiny v lyžařském areálu za výrobu sněhu a světla vyčíslena na 300 tisíc korun. Když jsme u nákladů, tak za sezonu třeba projedeme v rolbách 4000 litrů nafty.
Na kolik peněz pak v nákladech vyjde kompletní provoz celého lyžařského areálu?
Bavíme se zhruba o částce ve výši minimálně tři čtvrtě milionu korun. Ale to už spíše jsou doby minulé. Při současných cenách se domnívám, že se brzy přiblížíme k jednomu milionu korun. A to jsou jenom náklady na prostý provoz, bez prostředků na obnovu a údržbu zařízení. Vůbec nemluvím o tom, že už by byla potřeba například nová rolba, která stojí sedm milionů korun, a další věci potřebné pro provoz.
Vyčíslil jste náklady, zcela logicky se nabízí otázka „kdo to platí“?
Zhruba 550 tisíc korun přijde od města Vrchlabí. Řádově dalších necelých 100 tisíc korun k nám připutuje od Svazku měst a obcí Krkonoše a stejnou částku se nám podaří získat od drobných místních podnikatelů. Část peněz pak získáváme i z příspěvků od okolních obcí nebo z prodeje lyžařských známek. Nicméně náš rozpočet je každoročně napjatý a vzhledem k aktuálnímu zvyšování cen energií či drahé naftě bude ještě napjatější.
Zmínil jste drobné místní podnikatele. Ale ve Vrchlabí jsou i velké podniky.
S velkými podniky je to složitější, protože například směřují svoji finanční podporu jinak nebo do jiných oblastí. Ale přitom i právě tyto by mohly či měly mít na fungování areálu zájem, protože do něj chodí odpočívat i sportovat jejich zaměstnanci. Proto mohu-li tento rozhovor využít, rád bych se skrze něj takto připomněl a zopakoval prosbu, že bych byl rád, kdyby nás podpořily i místní velké podniky, nejenom ty, protože z tratí profitují i podnikatelé v turistickém ruchu.
Kromě toho všeho, co jste nyní vyjmenoval, vidíte ještě nějaké další potenciální možnosti pro zisk finančních prostředků na provoz areálu či nákup techniky?
Ano. Zřejmě už to mnozí vědí, ale přesto bych rád zopakoval jednu věc. V příštím roce se zde uskuteční zimní olympiáda mládeže. Jsem moc rád, že konečná volba padla právě na Vrchlabí a Krkonoše. Ostatně, když se bavím s kolegy a přáteli z branže v rámci našeho kraje, z nichž s některými jsem v minulosti aktivně sportoval, všichni jsou si vědomi, že zde máme ideální podmínky a zázemí, které umožňují konání takových velkých akcí. Přesto je nám jasné, že to bude náročné. Například v tom smyslu, že všechny závody by se podle rozpisu měly vměstnat do čtyř dní. To znamená, že každý den by v areálu měly proběhnout troje závody. Je tak zřejmé, že alespoň jedny závody denně se musejí konat pod světly, jinak se to nedá stihnout. Proto již nyní směřuji své úsilí k tomu, aby se nám podařilo pro zajištění této velké akce získat i další finanční zdroje, které bychom mohli použít na investice do techniky. Jsem vděčný za každou podporu v tomto směru a věřím, že nám v rámci svých možností pomůže i starosta města Jan Sobotka. Dětská olympiáda bude velkou akcí. Ale pokud by se nám ani skrze ni nepodařilo získat další prostředky, které jsou nezbytně nutné pro fungování areálu, byla by to škoda a nevyužitá šance, které nepřicházejí zas tak často.
Ještě se vraťme ke známkám. V jaké hodnotě si je budou moci lidé koupit?
Po většinu provozní doby areálu bude v pokladně na parkovišti fotbalového stadionu možné známky zakoupit. Máme je připravené v hodnotě 50, 100, 250 a 500 korun. Bude tam i instalována kasička. Na informačních tabulích na parkovišti a u lávky přes obchvat bude odkaz na platbu přes QR kód, čímž vyčerpáme snad všechny možnosti, jak úpravu tratí finančně podpořit.
Například v Jizerských horách v Bedřichově jsem opakovaně narazil i na dobrovolníky, kteří tam chodí po stadionu a lidem tyto známky aktivně nabízejí.
Všechno je to o lidech, kteří mají chuť se dobrovolně zapojit do práce. Liberec a Jablonec nad Nisou je aglomerace se 150 tisíci lidmi. Tady je to desetkrát méně. V Bedřichově navíc vyberou téměř deset milionů z parkoviště ročně. Tady je to trošku jinak.
Není také řešením…
… zpoplatnit parkoviště?
Třeba.
Kolikrát si myslíte, že jsem to už slyšel? Myslíte si, že jsme v Německu nebo Rakousku? Anebo na tom Bedřichově, kde nemůžete zaparkovat jinde? Jak to bude vypadat u nás? Parkoviště bude prázdné a všichni budou stát všude jinde po ulicích, co nejblíže areálu... Tudy cesta nevede. Ještě také další dobrý nápad je, že by se celý areál oplotil a byla tam branka s turniketem. Ale musíme brát v potaz, že parkoviště je i pro fotbalový stadion, takže to také úplně nejde. Ale i kdyby tam ten plot byl, tak vsadím cokoliv, že brzy by v něm byly díry.
Na závěr ještě informace, která bude lyžaře nepochybně zajímat. Svítit se večer bude do kolika hodin?
Svítí se do osmi hodin. Nejsem toho ale výrazným nadšencem a příznivcem.
Proč?
Po sedmé hodině se s blížícím jarem totiž začíná dramaticky ochlazovat a to je ve sněhu znát, takže během dvaceti minut je pista zmrzlá na kost. Kdybychom my mohli tratě rolbou projet například v šest hodin, tak to na tomto stále ještě mokrém sněhu máme celé za hodinu. Krásně by to zmrzlo a druhý den by to vydrželo do oběda. Ale takto necháme trať zmrznout a potom jezdíme rolbou tři hodiny, protože musíme každý úsek projet dvakrát nebo třikrát, abychom zmrzlý podklad rozrušili frézou a na druhý den byl nachystán pěkný manšestr se stopami. A potom už jednou zmrzlý sníh není tak kompaktní a druhý den vydrží trať v pevném stavu maximálně do deseti hodin. Abych to shrnul, pokud bychom mohli skončit lyžování v sedm hodin večer, byla by trať druhý den ve výrazně lepším stavu a déle vydržela.
|
Kolik sněhu se vyrobí za určitý čas? Vše záleží na tom, kolik vody dokáže přes dělo tzv. protéct. Klasické sněhové dělo má maximální příkon kolem 8 l/s, to znamená, že při mrazu pod -15 °C by mělo teoreticky vyrobit necelých 60 m3 sněhu za hodinu. Prakticky to bývá tak o třetinu méně, to je kolem 40 m3. Většinou to ale vypadá tak, že se sníh vyrábí při teplotách kolem −5 °C, při zapnutém prvním okruhu, kdy přes dělo projde 2,5 l/s, což ve výsledku je asi 12 m3 sněhu za hodinu z jednoho děla. Sněhové tyče lze na plný výkon použít při vyšším mrazu a pak jedna tyč vyrobí od 5 do 12 m3 sněhu za hodinu podle teploty a vlhkosti. Kolik elektřiny a vody je potřeba pro výrobu 1 m3 sněhu? U vody je to tak zhruba (i se ztrátou při výrobě) 650 litrů vody na 1 m3 sněhu. S výpočtem elektřiny je to trochu složitější. Záleží na tom, odkud a jak daleko vodu dopravujeme ze zdroje na místo výroby sněhu a jak máme teplou vodu. To je totiž další faktor, který se do výroby sněhu promítá. Ideální je, pokud se teplota vody co nejvíce blíží k nule, což obvykle bývá v přírodních tocích v širokých korytech s nízkou hladinou vody. Chytré knihy říkají, že by voda pro výrobu sněhu neměla mít více než 2 °C. Pokud je výrazně teplejší (rybník, hluboká nádrž, hluboký krátký tok), používají se ještě před tím, než jde voda do děl, chladicí věže. To je v podstatě velká sprcha v široké trubce, do které se ventilátorem vhání okolní studený vzduch a ten drobné kapky vody ochlazuje. A ještě pár slov k odběru elektřiny. U areálu, jako je ten náš, už se však jedná o velkoodběr. Ten je postaven na tom, že když chci odebírat elektřinu, musím si zažádat měsíc dopředu o její rezervování a v tu chvíli už zaplatit docela slušný poplatek, i kdybych nespotřeboval v daném měsíci ani kilowatthodinu. Proto objednáváme patřičný příkon na měsíce prosinec a leden. Když se stane, že mrzne v listopadu, jsme trochu naštvaní, protože nemáme zaplacené to tzv. maximum. Ale jestli bude mrznout koncem listopadu, kdy je příkon na listopad nutné objednat, v říjnu těžko odhadnete. A obráceně, pokud by nemrzlo ani v prosinci, budeme naštvaní ještě víc, protože těch cca 45 000 korun, kolik jsme za prosincové maximum zaplatili, vyletí komínem. Jak se připravují tratě? Příprava běžeckých tratí je docela složitá věc postavená na poměrně jednoduchém principu, pokud jde o přírodní sníh. Úprava spočívá v tom, že po napadnutí sněhu je potřeba zvýšit jeho hustotu. Hustota prašanu je zhruba 100 kg/m3, hustota technického sněhu 500 kg/m3. K hustotě sněhu technického bychom se měli prvotní úpravou přírodního v ideálním případě blížit, aby trať byla tvrdá, nebořily se hůlky ani lyžař a dobře se jelo. To se nám ale asi těžko povede bez oblevy a deště, takže před oblevou se nám čerstvě napadaný sníh povede „zahustit“ asi na polovinu objemu. Pokud budeme uvažovat o úpravě rolbou, tak toho dosáhneme mechanickým pojezdem pásy, ale hlavně frézou. To je zařízení, které má rolba za sebou a v kterém se točí „oježená“ trubka. Díky ní se z prašanu vytlačí přebytečný vzduch a sníh se stává pevnějším Ale je ho také menší vrstva, samozřejmě. Má to stejný efekt, jako když před domem uklízíte sníh frézou a z velké plochy vám nakonec zbude malá kupička sněhu tvrdého jako kámen. Ideální situace nastane, jestliže je dostatek místa na několik průjezdů rolbou, aby v dalším průjezdu pás upravil místo, které zůstalo při prvním průjezdu mezi pásy. Když máme sníh dostatečně zhutněn (a jeden průjezd rolbou k tomu určitě nestačí, pro opravdu tvrdou trať jsou zapotřebí přibližně 3 průjezdy), je zase nutné do takto upravené trati nezasahovat příliš do hloubky. Jestliže je mrazivé počasí nebo alespoň zlehka pod nulou, za několik hodin po „rozrytí“ povrchu trati pásy rolby a frézou a následném přejetí polyuretanovým finišerem s klasickým manšestrem (případně vyříznutím stopy) trať „vymrzne“ a je skvěle připravena odolávat náporu lyžařů. Proto se tratě upravují večer a v noci, aby povrch mohl vymrznout. Pokud však do takto připravené trati na další den vjedete s čelovkou, krom toho, že si moc nezalyžujete (boří se to na bruslení a na klasiku smeká), hlavně všem, kteří pojedou ráno po vás, požitek z jízdy v pěkné stopě nebo na manšestru výrazně zkazíte. Problém nastává, když přijde obleva nebo začne pršet. To potom úpravou provzdušněná horní vrstva trati výrazně rychleji odtává. Někdy se stane, že přijdete po celonočním dešti ráno na trať a není upraveno. Nemusí to být způsobeno tím, že se rolbař zapomněl v restauračním zařízení, ale zřejmě má moudrého šéfa, který upřednostnil okamžitý efekt upravené tratě před faktem, že bude možné sice hůř, ale přesto lyžovat i pozítří. Roman Charvát |
Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Roman Charvát, Jiří Štefek