Anna Jaklová: Chci být univerzálka a doufám, že to budu potvrzovat i výsledky

Aničko, myslela sis, že pojedeš někdy na olympiádu?
Doufala jsem, že by to někdy mohlo dopadnout, ale fakt jsem neočekávala, že už takhle brzy ve dvaceti pojedu reprezentovat, a navíc ještě Českou republiku.

Předpokládala jsi, že by to měla být spíš za Kanadu?
Upřímně, nikdy jsem to neměla nějak dopředu promyšlené. Do šestnácti let jsem reprezentovala Kanadu, protože jsem měla kanadskou FIS licenci. Pak jsem ale využila i svou druhou národnost – českou – a rozhodla se závodit za Českou republiku. A dneska jsem za to opravdu hodně vděčná.“

V Kanadě by bylo těžší se prosadit?
Je to podle mě docela srovnatelné – i v Kanadě je vysoká konkurence. Rozdíl je spíš v podpoře lyžování: v Česku je výrazně větší. V Kanadě musí člověk často pocházet z hodně bohaté rodiny, aby mohl závodit na vyšší úrovni.

Vyrůstala jsi a závodila v Kanadě, ale pak tě rodiče vyslali samotnou do Trutnova…
My jsme sem jezdívali za rodinou už dřív zhruba ob rok, takže jsem tady měla zázemí – dokonce jsem tu absolvovala i základku, chodila jsem na Komendu. Když mi bylo šestnáct, tak mě sem poslali znovu a půl roku jsem chodil na gympl v Trutnově. Rodiče o mě měli velké obavy, takže bych neřekla, že mě ‚poslali bez ničeho‘, ale pravda je, že jsem tu byla sama. Nejdřív jsem bydlela u známé od rodičů a pak jsem byla u babičky v bytě. Za Olfin jsem oficiálně začala závodit zhruba od šestnácti, sedmnácti let, ale už dřív, když jsme sem jezdívali, jsem za Olfin občas závodila i jako mladší – ještě v době, kdy jsem neměla FIS licenci. Já si to tady hodně užívám. Je to určitě jiný svět než Kanada – lidi i atmosféra jsou jiné – a mám pocit, že jsem tady trochu jiná i já. Každopádně mě to tady fakt baví a mám to tady moc ráda. A myslím, že je to neuvěřitelný, že jedeme z oddílu tři na olympiádu, je vidět, že to v Trutnově děláme dobře.

Co myslíš, že rozhodlo ve tvůj prospěch a posunulo tě do nominace?
Myslím, že jsem se nakonec prokázala hlavně výsledky. Tahle sezóna i ta minulá mi vyšly docela dobře, a myslím, že právě proto mě vybrali, abych reprezentovala. Letošní zimu jsme začali v prosinci na OPA Cupu v Planici. První závod byl skate sprint, zrovna ještě na moje narozeniny, takže jsem před sezonou měla fakt velké obavy. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat, protože jsem prvním rokem v ženský kategorii. Ale překvapila jsem sama sebe, a myslím i ostatní: vyhrála jsem kvalifikaci sprintu a pak jsem dojela v první desítce na FIS závodě.“

Říkáš, že jsi před sezonou úplně nevěděla, co od sebe čekat. Ale tak jsi tušila, jestli jsi na tom třeba líp fyzicky?
Upřímně ne, necítila jsem, že bych měla nějak výrazně lepší formu. Věděla jsem spíš to, že mám hodně odtrénováno a že ten trénink byl i docela kvalitní. Ty tréninkový hodiny mi rostou každý rok, takže letos jsem měla zase o něco víc. A nakonec se ukázalo, že to bylo asi dobrý. Ale nevěděla jsem, jak na tom jsou ostatní. Dokud se všichni nepotkáme na závodech, je strašně těžké odhadnout, kdo jak na tom je.

Jaké je to teď před startem olympiády?
Pořád úplně nevím, co od sebe čekat – ani výsledkově, ani co předvedou ostatní. Věřím, že všichni měli dobrou předolympijskou přípravu a budou připravení, a někteří už asi i vědí, co od toho očekávat. Já do toho ale jdu trochu naslepo. Zároveň mám dobrý pocit, že to bude dobré.

Olympiáda je pro spoustu závodníků vrchol kariéry už jen tím, že se jí zúčastní. Máš to stejně?
Jo, mám. I pro mě je to obrovská věc. Zatím to pro mě bude nejvyšší bod kariéry. Nebude to ale pro mě jediný vrchol sezony, protože pak mě ještě čeká mistrovství světa do 23 let a spíš jsem tu přípravu směřovala tady k tomu šampionátu, který bude v Lillehammeru.

Ve Val di Fiemme jsi už závodila?
Já jsem nikdy ve Val di Fiemme ani nebyla. Jedu do prázdna a nechám se překvapit.

Jak to vypadá s tvými starty?
Ještě nevím, co přesně pojedu. Na olympijských stránkách je napsáno, že mám jet skiatlon, ale ten zrovna jet nemám. Měla bych teoreticky jet sprint, tam bych se chtěla ukázat a hlavně si to užít. Byla bych nadšená, kdyby se mi podařilo postoupit z kvalifikace. Pak ještě desítku volně, štafetu a ještě team sprint. Ale myslím, že týmové závody se budou rozhodovat asi až podle výkonnosti.

A považuješ se spíše za sprinterku, respektive jak by ses charakterizovala?
Já se vlastně nechci charakterizovat ani jako sprinterka, ani jako závodnice na distance. Protože tenhle rok mám totiž nejlepší výsledek ve volné dvacítce, což jsem si v životě netroufla říct, že je to moje technika nebo moje trať. Takže já se vlastně na nic nepasuju. Spíš bych chtěla být univerzální závodnice a doufám, že to budu dál potvrzovat i výsledky. Já totiž nerada prohrávám.

Co ti pomáhá dostat se před závodem do pohody?
Asi vlastně nic konkrétního. Mně nejvíc pomůže, když se to prostě odstartuje a pak už jsem v klidu. Trému ale mám, to jo. Jsem často hodně nervózní, někdy se mi stává, že se ani na snídani pořádně nenajím, protože mám hrozně sucho v puse a nejde mi polykat. Nejvíc mě pak uklidní rozcvička a taková ta moje předzávodní rutina. Jakmile pak stojím na startu, tak už bývám docela v pohodě.“

Otázka na závěr. Jak se ti líbí olympijská kolekce oblečení, které jste dostali? Co všechno jste nafasovali?
Docela se mi ta kolekce líbí. Některé outfity, co tam poskládali, jsou fakt zajímavé, a hlavně jednotlivé kusy se mi líbí určitě. Nafasovali jsme cestovní outfit – džíny, polo trička a sako. Na nástup máme svetr, kraťasy, punčocháče, čepici, šálu a rukavičky. Pak jsme dostali i hodně triček a věcí na běžné nošení po vesnici. A máme super vyhřívaný kabát, ke kterému jsme dostali powerbanku a dá se vyhřát, myslím, až někam kolem 55 stupňů, takže to je fakt pecka. No a samozřejmě taky oteplováky a celkově hodně zimní výbavy.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: @bodo.photos a archiv Anny Jaklové