Aleš Kisý před Paříží: Nejsem si jistý, jestli bude osobák stačit na medaili

Zdraví je pro každého sportovce alfou omegou. V případě, že jste upoutáni na vozík, na němž Aleš skončil po skoku na koupališti v roce 1999, hraje ještě zásadnější roli. „S mým věkem už jsou problémy jisté, tomu se nevyhnu,“ ušklíbne se. Aktuálně je to skoro rok, co bojuje s ploténkou v krku. Trápí ho i bolesti ramen. „Ale to je něco, s čím jsem se naučil žít i sportovat. Při házení mě to naštěstí nelimituje. Pravda však je, že se teď musím důkladně rozhýbat a zahřát,“ vypravuje, že už to není jako v pětadvaceti, kdy si bez rozcvičky mohl sednout na kozu, odházet si, jít domů a druhý den být úplně v pohodě.

Zažít však paralympijské hry v městě andělů je pro trutnovského atleta motivace. Ale ne už tak sportovní jako spíše cestovatelská, v Americe ještě nebyl. „Přál bych každému, aby se mohl zúčastnit těchto sportovních svátků, ale já už to přeci jen beru trošku jinak,“ usmívá se brzy šestinásobný účastník paralympiády. Sport na vozíku mu totiž paradoxně otevřel dveře do světa a podíval se na různá místa. A konkrétně v Paříži byl již několikrát. „Letos tam ale stejně uvidím jen stadion, hotel a letiště.“ Mrzí ho, že organizátoři nastolili pravidla, že sportovce v dějišti nenechají celou dobu, ale dva tři dny po ukončení závodu je posílají domů. „Je to smutné, protože chceš zůstat na závěrečný ceremoniál anebo se jít podívat na jiné sporty.“

Do paralympijské vesnice sice přiletí Aleš už 21. srpna, závodit ve vrhu koulí ale bude až 1. září, nicméně vyrážet na „výlety“ před výkonem není podle něj optimální. „Člověk je ještě trošku v tréninku, ve stresu, snaží se tomu dát maximum, co může, a nechce podcenit ani jediný den,“ vysvětluje trutnovský reprezentant. „Kdyby mi pak ten můj Den D nevyšel a hodil bych koulí málo, tak si řeknu, že jsem to podělal, že jsem neměl nikam chodit a měl raději spíš odpočívat,“ doplnil. Před závodem vždy sto procent času věnuje přípravě, aby si pak mohl říct, že tam odevzdal všechno. Do Trutnova se vrátí 3. září. Soutěže paralympioniků budou probíhat od 28. srpna do 8. září. „Zahájení má být poprvé mimo stadion – na řece – a prý bude monstrózní,“ těší se alespoň na úvod Her.

To, že pojede na svou šestou paralympiádu, věděl již od loňského léta. Shodou okolností se to událo v Paříži, kde na mistrovství světa získal výkonem 8,27 metru bronzovou medaili a zajistil si „letenku“. Ostatní atleti museli plnit limity do poslední chvíle, jelikož až v červnu se dozvěděli, že na paralympiádu odletí tři atleti a tři atletky. Celkem česká výprava čítá 32 reprezentantů, kteří budou soutěžit v osmi disciplínách. „Já jsem tím pádem mohl celou letošní sezónu plně podřídit přípravě na paralympiádu. S trenéry jsme si nenastavovali žádné výkony, šlo jen o to, abych zůstal zdravý a nabral sílu, což se docela podařilo,“ poznamenal. Rychlost a techniku začínal podle plánu ladit až začátkem léta. „Časově to je úplně v pohodě, protože to se dá zvládnout za nějaké tři čtyři týdny,“ řekl. Jeho příprava pod dohledem trenéra Dominika Bednáře se odehrává buď ve vrhačském sektoru v Trutnově, či dojíždí na stadion do svého mateřského klubu v Novém Městě nad Metují.

Na větších závodech mimo republiku startoval Aleš Kisý letos na Grand Prix v marocké Marakéši a pro změnu také opět v Paříži, kde předvedl v kategorii F53 svůj nejlepší výkon tohoto roku – 7,84 metru. „Bylo to ale čistě jen z tréninku na sílu. Když jsem viděl svoji techniku, nemělo to s vrhem nic společného. A rychlost tam také nebyla. Teď to budeme ladit,“ uvedl během našeho červencového setkání.

Až se ve druhé polovině srpna bude po dvou měsících do hlavního města Francie vracet, přál by si na paralympiádě překonat osobní rekord 8,35 metru. Ten se mu podařilo vrhnout před pár lety na mítinku v Ostravě. „Je to můj sen. Chtěl bych ho překonat a dostat se někam k osmi padesáti. I když asi tuším, že na medaili to stačit nebude,“ konstatoval mistr světa z roku 2019. Proč? „Bohužel do naší skupiny máme zařazené nové sportovce, kteří tam se svým hendikepem nemají co dělat,“ postěžoval si koulař, který dlouhodobě vystupuje proti rozhodnutí některých tzv. klasifikátorů, kteří mají přidělování do kategorií na starost. „Pro nás je pak hrozně těžké je překo- nat, protože na ně fyzicky nemáme.“

Jedním z těchto nových soupeřů je například Maročan Abdelillah Gani, jenž v dubnu na domácí Grand Prix vytvořil nový světový rekord 8,84 metru. V Tokiu bral zlato rovněž kontroverzní Ázerbájdžánec Elvin Astanov, a to v paralympijském maximu 8,77 metru. „Do Paříže odletím s tím, že bych se rád podíval na bednu. Udělám pro to všechno, co budu moct, ale nejsem si jistý, jestli to bude stačit. Když jsem to tak počítal, budu rád za páté místo,“ uzavřel Trutnovan, jenž předtím startoval na paralympiádách v Aténách, Pekingu, kde se mu líbilo nejvíce, Londýně, Riu a Tokiu.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Aleš Kisý