Pondělí

28. listopadu 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Mykolog? To ne, spíš jsem houbofil, říká o sobě Petr Kuráň

24. 9. 2022

Mykolog? To ne, spíš jsem houbofil, říká o sobě Petr Kuráň 38 snímků
V srpnu se podílel na vydařené dvoudenní houbařské expozici v trutnovském Muzeu Podkrkonoší. K vidění nakonec bylo přes 143 druhů hub. Byly mezi nimi desítky výjimečných exemplářů. „Mnoho z nich jsme získali doslova na poslední chvíli,“ přiznává předseda místního mykologického kroužku Petr Kuráň (na snímku vpravo).

Máte rád houby?
Moc rád! Nasuším si je, zavařím, udělám si guláš, houbové řízky nebo karbanátky nebo si dám houby do omáčky pod kuře.

Chodíte na houby jako většina z nás, tedy kvůli jídlu?
Primárně hledám něco jiného než ostatní. Jsem hodně ujetý na vzácné druhy hub. Když najdu vzácnou houbu, jsem ohromen pocitem, že jsem ji našel. Pokleknu, popláču si, pokochám se jejím tvarem nebo místem naleziště. A samozřejmě si houbu vyfotím.

Seberete ji?
Pokud se jedná o houbu z tzv. červeného seznamu a ještě nebyla evidována z lokality, kde jsem ji našel, pak ji vezmu, nasuším a pošlu do hradeckého muzea do herbáře, aby ji zaevidovali. Když už je zaevidovaná, zákonem chráněná nebo je ohrožená, jen ji vyfotím a zaraduju se, že stále jsou u nás kvalitní podmínky pro houby.

Čím se liší vaše hledání hub od toho laického?
Asi tím, že jako mykologové máme výhodu. Známe víc druhů hub než běžný laik, takže si smaženici uděláme i v době, kdy si ji ostatní neudělají. Když totiž někdo vaří jen z hřibovitých hub, v srpnu má smůlu, protože hřiby ještě nerostou. Kdo chce ale smaženici z holubinek nebo openěk, má větší šanci.

Rostou letos houby? Nebo je v srpnu na takové konstatování příliš brzy?
Srpen je paradoxně poměrně hluché období. Pro laiky totiž rostou houby v červenci a pak až v září a říjnu.

Kdy a kam mám vyrazit na houby, abych nasbíral plný košík?
Po dešti, nejlépe čtrnáct dnů po kvalitním dešti. Vybíral bych místa, kde jsou tůňky, rašeliniště, soutoky potůčků, kde je hodně stínu a kde z kopce stéká voda. Nebál bych se chodit na houby po cestě, protože na cestu nejvíc prší a nejvíc na ni praží sluníčko. V listnatém lese nebo nízké smrčině je konstantní teplota, skoro jako ve skleníku - přes den tam tolik nepraží a v noci se tam drží teplo, i když je jinde chladno. Když jsou velké teplotní skoky, v noci je 5 stupňů a přes den 25, houby nerostou tak pěkně, jako když máte v noci 15 a přes den 20.

Jak to, že někdo umí hledat houby a někdo ne?
Klíčové jsou znalosti a instinkt.

Dá se sbírání hub naučit?
Všichni jsme byli na počátku laici. Někoho chytlo sbírání hub už ve třech letech, jako například mě, někoho třeba až v pětačtyřiceti, jako jednu moji kolegyni v mykologickém kroužku. Když začínala, neznala ani stromy, což je potřebná znalost pro sbírání hub, abyste věděl, pod jakým stromem která houba roste. Dnes dokáže perfektně poznat stromy, dokonce líp než já.

Občas někdo řekne, že je vysbíráno. Je to skutečně možné?
Není prokázáno, že by na to samotný sběr hub lidmi měl vliv. Určitě by za rok na stejném místě měly být houby znovu. Pokud se razantně nezmění podmínky, zůstane správná půda, správná teplota a správné množství vláhy, nedojde k vykácení stromů či změně druhové skladby lesa, houby na místě vyrostou znovu. Pokud ale dejme tomu člověk pošlape to místo tak, že poničí podhoubí, pak už na místě houby neporostou.

Jsou houby téměř všude okolo nás?
Nejsou téměř všude, ale všude! Některé jsou v chlebu, sýru nebo v pivu. A některé jsou dokonce v nás!

Jsou Češi houbařský národ?
Ano! Je ale hodně národů, které nám čím dál tím víc konkurují. Asijské země, východoevropské státy, ale i země západní Evropy. Někde je sběr hub naopak zakázaný, nebo se mohou sbírat jen v určité měsíce a dny a jen do určitého množství. O Němcích se ví, že mají rádi lišky a hřiby borové. Asijské národy si oblíbily lesklokorky, shiitake, hlívy nebo žampiony. V Americe milují smržovité druhy hub, jejich masový sběr známe pod pojmem morel hunting. Itálie, Chorvatsko, Rumunsko a Francie, to jsou země, kde jsou oblíbené lanýže. V Itálii je jednou z nejvíc ceněných hub muchomůrka císařka. Troufnu si tvrdit, že v Česku se všechny tyto kultury mísí.

Je v Čechách víc houbařů, nebo mykologů?
Záleží na tom, kdo je mykolog? Sám sebe za mykologa nepovažuju, nejsem vědec, nepublikuji odborné články. Znám spoustu lidí, kteří se nepovažují za mykology, ale ani za velké milovníky hub, někteří dokonce ani houby nejedí, a přesto na ně rádi chodí do lesa.

Když nejste mykolog, kdo jste?
Pohybuju se mezi amatérskými mykology, ale spíš bych je označil za houbofily. I já jsem spíš houbofil, prostě spíš nadšenec než mykolog.

V mykologickém kroužku ale pomáháte se zařazováním hub do skupin, ne?
To ano! U nás je několik velmi kvalitních lidí, každý zná velmi dobře určitou skupinu hub. Někdo miluje plísně, jiný dřevokazné houby, další hřibovité houby, máme tu lidi, kteří se zabývají holubinkami a ryzci. Řekněme, že každý ví něco. Pro všechny z nás jsou houby na prvním místě koníčkem. Nejsme vědci. S nimi se ale snažíme spolupracovat a učit se od nich. Rádi si koupíme zajímavou literaturu, jsme v mykologických skupinách na Facebooku a Instagramu.

Houbaři jsou na sociálních sítích?
Jasně! A docela to frčí. Existují kvalitní skupiny, ale také bohužel i nekvalitní. Pokud je skupina kvalitní, jsou v ní i mykologické kapacity, tak se tam máme co učit. A jsou tam mnohdy velmi dobré tipy, například kam se posunul výzkum.

Co se na houbách zkoumá?
Řekl bych, že úplně všechno. Výzkum pomáhá v určování druhů. Chuť, čich, místo nálezu, nadmořská výška, barva houby, pokožka klobouku, je toho spousta. A ještě do toho zasahuje genetika. Houby jsou tak krásná říše!

Mění něco výzkum v mykologii?
Zvyklosti. Například stejná houba, i když vyrostla na dvou odlišných místech, už se nově nepovažuje za jeden druh, ale za dva. A naopak, dva nebo tři druhy hub, které byly dříve rozlišovány, se dnes díky výzkumu označují jako jediný druh houby. A jde to ještě dál. Hřiby se dělí do několika skupin. Nevíme ale, jestli to mykologické kapacity za pár let nepředělají.

Jak dlouho trvá vaše běžná vycházka do lesa za houbami?
To záleží na období. Budu upřímný, letos jsem houbaření hodně zanedbával. Měl jsem i jiné povinnosti a aktivity. Když ale víte, kam jít, stačí i třicet minut. Když víte, ve kterém parku je správná lípa nebo dub, když víte přesně, jak tam pršelo, tak prostě víte, co tam najdete za houby.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová